Reklama
 
Blog | Jan Sládek

Směšné mlčení majitelů klíčů

Adam Hradilek je prezentován jako badatel. Ovšem, jako badatel při psaní článku o Kunderovi zklamal. A teď mlčí. Selhává i jeho zaměstnavatel, když k celé věci také mlčí. Za obecného mlčení je na obviněném asi dovoleno už opravdu vše. Tedy kromě férové diskuse.

Mladý badatel a jeho ústav

Autoři článku, který to všechno začal, se oba shodují v tom, že chtějí konečně začít diskutovat o minulosti. Zatím se ovšem jejich postup blíží spíše špatně vedenému výslechu odsouzeného. Aby opravdu došlo k diskusi, měli by i sami autoři – nikoliv ve svém zájmu, ale v právě v zájmu diskuse – nemlčet k některým dotazům. Myslím, že Kundera si jako každý kdo čelí obvinění zaslouží fér zacházení. Nebo se nám vrací doba Roye Beana?

První z řady otázek se týká přímo postavení jednoho z autorů. Ač jsem sám studentem univerzity, nejsem schopen jasně pochopit označení „mladý badatel“. Proč ne třeba historik, vědec, a proč tolik zdůrazňovat mladost? Bohužel mi nepomohlo ani nahlédnutí do CV pana bakaláře Hradilka, které je zcela bez nadsázky úctyhodné, leč chybí v něm vzdělání. A tak nevím, jestli si je Adam Hradilek vědom toho, že existuje něco jako etika a metoda vědecké práce.

Reklama
Jsem dalek soudit člověka podle diplomů, ostatně i mne učí řada osobností, kterým byly různé dekrety a tituly odpírány. Otázku po vědomé či nevědomé ignoraci vědeckých standardů jsem si, jako i jíní, položil na základě četby jeho článku. Je krajně nepříjemné, že obvinění proti Kunderovi podepsali hned dva autoři, a tak si musí sami mezi sebou vyřešit, co padá na čí hlavu.

Článek není psán nestranně, jako by býval byl psán o řadovém občanovi. Hvězda budovatelské literatury, která vyrostla obklopena knihami, charismatický kavárenský intelektuál, oproti trpícímu hrdinovi, kterému zničil život. Neupírám Kunderovi intelektualismus a už vůbec nepopírám hrdinství v článku zmíněná. Článek badatelský s upřímným zájmem o diskusi se však musí takových stereotypů vystříhat, neboť takto černobílé vidění je na překážku jak vědě, tak smysluplné diskusi. Je to pokleslá novinařina pod průměrem Respektu.

Z hlediska badatelského je chybou, že bádání se nekoná, ba ani nepředstírá. Otázky, na které je třeba odpovědět v článku položeny nejsou, místo nich si přečteme úvahy nad Kunderou a jeho dílem, které by možná slušely středoškolákovi. Badateli nikoliv. Vybrat bez ladu a skladu pár pasáží z Kunderových děl a ve stylu „možná by to tak mohlo být“ (možná ne), to není hodno názvu bádání.

Zvláště vyniká pasáž, kde se autoři táží: „Je tohle zametání stop přirozenou potřebou světoznámého spisovatele, který byl vždycky introvertem, nebo se za ním skrývá snaha utajit nepohodlnou minulost?“ Můžeme jen spekulovat, dodávají. To není pravda – nikdo je ke spekulacím nenutí, spekulovat prostě také nemusí. Zodpovědný společenský vědec v takové situaci planě spekulovat ani nesmí. Autory snad ani nenapadlo, že Kunderovo mlčení médiím není ani zametáním stop, ani přirozenou potřebou, nýbrž potřebou vynucenou nízkou úrovní novinářů.

Piruety Petra Třešnáka 


Velmi nevěcnou a dobré diskuse nedůstojnou odpověď otiskl Respekt 43/2008 panu Třešnákovi (proč neodpovídá také Hradilek, to nevím). Ve svém kýčařství je věru Kunderovská. Novinář je rozčarován z toho, že veřejnost neunesla pád modly, a tak zabouchla dveře za možnou diskusí o minulosti. Stěžuje si zejména na intelektuály, bránícího jednoho ze svých. Zkrátka, zpochybňovat práci novináře a badatele může znamenat jen jediné – málo odvahy diskutovat. Totalitní logika kýče, která neguje některé nepříjemné otázky, to zcela přiléhavé pojmenování takového psaní.

Je velkou škodou, že Petr Třešňák neodpovídá na článek Pavla Kosatíka (1), kde jsou kladeny některé zásadní otázky. Již podruhé tak autoři původního článku mlčí k relevantním otázkám, které si měli položit sami. Jak to, že to režim nevytáhl na světlo, když Kundera upadl v nemilost? Jak je možné, že na takovém dokumentu chybí číslo občanky a podpis? Jak to, že spoluaktéři Militká a Dlask unikli postihům? Podle Kosatíka prostě pro autory tato verze nebyla dost atraktivní. Vždy jsem věřil, že pro Respekt takové otázky atraktivní jsou. Třešňák byl přesto schopen znovu opakovat, že Kunderův případ se liší jen a pouze tím, že udavačem je světoznámý autor.

A co na to ústav?

Kouzlem nechtěného je Třešnákova pasáž, kde se věnuje útokům na Ústav pro studium totalitních režimů. Píše doslova: „Nikoho už nezajímalo, že badatel Adam Hradilek je sice zaměstnanec ústavu, ale příběh nabídl Respektu k publikaci coby soukromá osoba…“ Snad mi to zní jen jako špatný vtip. Badatelská instituce, mající na svých www stránkách výňatek ze zákona o střetu zájmů, se nezajímá o to, jak její zaměstnanci prezentují své bádání? Adam Hradilek, zaštiťující se titulem badatele v „ústavu“, jedná tedy na vlastní pěst? I já se obávám, že Hradilkův diletantismus poslouží těm, kteří chtějí bádání zatnout tipec. Chybou ústavu, který už tohle dopustil, je, že i přes existenci tiskového mluvčího a vědecké rady, mlčí také on. 

Vyčítat v takové situaci Kunderovi mlčení, to je směšné.

(1) http://m.ihned.cz/c4-10132710-29052710-700000_hndetail-kundera-nas-sprosty-podezrely

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama