Jak říká můj oblíbený filosof E. Cartman – dneska jsem se zase poučil…já tedy včera. Poučila se i vláda, ve které i ti, kteří „ještě před týdnem protahovali ústa…nesmím jmenovat“ (tak pravil premiér), tvrdí, že musí reformy zrychlit. Co na tom, že odborníci je nejen kritizují, ale i ti, kteří se na nich zpočátku podíleli (bona fide), raději od vlády dávají ruce pryč. Stejně jako devět z desíti občanů. Směr reforem po roce moc jistý není, takže vláda nejpíše hodlá přešlapovat na místě. Leč rychleji.
Pokud jde o mne, události minulého týdne mne posunuly blíže odborům, jejichž současnou podobu však těžko mohu bezvýhradně podpořit. Lid český ve mne probudil optimismus – tato vláda jej snad ještě naučí občanské společnosti a aktivitě. A konečně, projel jsem se na kole po tramvajové trase. Shrnuto v bodech níže.
1) Tato vláda jedná protiústavně, reakce odborů je přiměřená situaci.
Je odborářům vytýkáno, že nekomunikují a stávkují. Myslím si, že neprávem, neboť tato vláda je ve svém, dnes již jasně neústavním, obcházení opozice bezprecedentní, byť tvořivost opoziční smlouvy (alespoň v mých očích) zústává nezapomenutelnou. Za této situace 1) věřím, že když obcházejí parlamentní opozici, ani s tou mimoparlamentní nezachází o moc lépe; 2) je velmi nevhodné, aby vláda iniciovala zrušení stávky předběžným opatřením městského soudu, které je jasně na štíru s ústavou. Vláda, která již byla několikrát ústavním soudem krocena ve své libovůli, vláda, která ztrácí podporu a důvěru lidu takovým způsobem, že to lze jen těžko považovat za důsledek reforem (kdyby nějaké proběhly), taková vláda si něměla dovolit omezovat právo na stávku.
2) Odporovat reformám této vlády neznamená odpor ke změně.
Vláda se tváří, že kdo je proti ní, je proti reformám. Proč tomu věřit? To si myslí, že vládne tak hloupému lidu? Snad jen, že většina dnes vládnoucích svoji důvěru promrhala – u některých tím, že reformovat mohli v předchozích vládách, u jiných tím, že se ministři se ukázali jako nekompetentní. Občané neprotestují proti reformám (copak nějaké jsou?), ale proti vládním plánum, které nakonec už nemají ani podporu expertů, což je v ČR skoro magické zaklínadlo. Chce si snad někdo nechat namluvit, že vůči horkou jeholou šitým reformám není alternativa? Nevěřím.
3) Parlamentní opozice neplní svoji funkci, přebírají ji za ni odbory, mimoparlamentní strany a občanská sdružení.
Alternativu bychom čekali od ČSSD, ta ale nepřekvapila, snad jen stínadlovou vládou, kde na ministra ŽP navrhuje téměř ropáka roku Zimolu (srv. Drobil) a na místní rozvoj Hulinskeho, jehož pověst z města, jež hvězd se dotýká, dotýká se již i ostatních částí naší země. Roli, za kterou je ČSSD placena se pokusili přebrat odboráři. Na svých stránkách (cmkos.cz) však mnoho práce nepublikují – za poslední půlrok stojí za pozornost několika stránková úvaha na důchodovou reformou. Jsem za ni rád, je inspirativní, ale studii a expertizu si představuji jinak – zvláště, pokud je za ni někdo placen. Navíc tedy, ten golf zrušit mohli – toho bylo, co kvůli jejich aktivitě lidé museli zrušit – sám prezident díky aktivitě ministra financí odvolal oslavu svých narozenin. Odbory si nezaslouží bezvýhradnou podporu, mají co dohánět, chtějí-li být institucí hodnou 21. století.
Nakonec, poměr cena/výkon vyhrává ProAlt, který se zcela zdarma k reformám vyjadřuje na srovnatelné úrovni s profi-odboráři a daleko převyšuje tvořivost ČSSD. Z mimoparlamentních stran pak se mi jako nejčilejší jeví Strana zelených, alespoň soudě dle TZ a ohlasu v médiích. Za této situace se mi těžko odpovídá na dotazy mých známých, kteří se mne ptají proč vlastně ještě chodím k volbám. A nejsou to lidé občansky neaktivní. Uvidíme, kolik mi dá tato vláda času k rozhodnutí…
4) Prahou na kole se dá dobře jezdit, nebýt voličů ČSSD a ODS.
Patřím mezi ty, kteří si včera s radostí vyzkoušeli jezdit Prahou na kole. V Českých Budějovicích, kde jsem žil přes dvacet let, bylo a je kolo především dopravní prostředek. Prahu mám rád, ale díky automobilismu a nedostatku cyklostezek to tady taková samozřejmost není. Včera to šlo. Nadšení ochladilo akorát objíždějí staveniště tunelu Blanka, které mi připomnělo, jaké priority Pražané ve volbách zvolili. Volba ČSSD a ODS je volba investice do osobní automobilové dopravy, jak nás ubezpečují prohlášení a činnost pana radního Březiny. Chápu, že mimopražští si z nadšení ze čtvrtečního výletu pražských lufťáků klepou na čelo…ale, jen ať si zkusí jezdit na kole městem, které dvě desítiky let budují svorně ČSSD a ODS.
Jednoduše, včera jsem se měl cítit jako rukojmí a trpět. Měl jsem zapomenout na vše, co tato vláda učinila a činit hodlá. Měl jsem mít strach, že odbory mi ublíží. Nic z toho se nestalo, ukázalo se akorát, že jiný den je možný – a inspirativní…A co jste si ze včerejška odnesli vy?