Reklama
 
Blog | Jan Sládek

Mé trable s volbou hlavy státu

Na výročí úmrtí mého prvního prezidenta jsem si stanovil, že rozhodnu jak s volbou hlavy státu. Rozhodoval jsem se přibližně od půli července, zde vydávám účet ze své volby. Rád si vyslechnu ty vaše v komentářích.

Nevolím Jana Fischera, protože nedůvěřuji jeho týmu lidí (za všechny Soukup, Matějů, Novák, Sekyra, Troška), jeho vládu nepovažuji za šťastnou (mohl zabránit byznysu s fotovoltaikami), jeho kniha Rozhašená země je podprůměrná. A nechci člověka, který využil stranu (KSČ) jako výtah k moci. A pak se prohlásil za nestraníka.

 

Nechci na Hradě Miloše Zemana, bohužel dal svůj výjimečný intelekt do služeb temné strany síly. To u mne reprezentuje opoziční smlouva, okázalý výsměch lidským právům a ekologii (naposledy Pussy Riot) a (alespoň mně) nejasné zapojení LukOilu do financování kampaně.

Reklama

 

Nemohu volit Karla Schwarzenberga, i když si myslím, že je psychologicky zdravější než několik jeho soupeřů. Na rozdíl od jeho podporovatelů, se kterými jsem mluvil, vím, za co si jej vážit – za etablování ČR v mezinárodní diplomacii, pomoc při definování (a provozu) prezidentského úřadu v ČR. To vše v mých očích pošlapal spojením s Miroslavem Kalouskem, Jaromírem Drábkem, „procesy“ Hanákovou v TOP09. Nechci, aby byl prezidentem předseda strany, která se snaží silou protlačit protiústavní legislativu ponižující lidskou důstojnost. Nechci, aby takový člověk jmenoval ústavní soudce. A nechci člověka, který využil stranu (TOP09) jako výtah k moci. A pak se prohlásil za nestraníka.

 

Uvažoval jsem o Vladimíru Franzovi. Vážím si jeho práce v umění a například jeho vystoupení na loňském TEDexu považuji za nejlepší. Při vší úctě k tomuto, není homo politicus – doposud se o věci veřejné nezajímal, nemá v tomto zkušenost. Nemám důvod si myslet, že je neonacionalista, je myslím uměřeně konzervativní, což já nejsem. Pokud opravdovou občanskou podporu po svém nezvolení prezidentem zúročí, bude mít moji podporu.

 

Skoro jsem volil Jiřího Dienstbiera. Dalo mi práce si odmyslet, že o něm nic nevím (a to sleduji myslím politiku v naší zemi osm deset let nadprůměrně), neznám jeho názory. Horší bylo odmyslet od něj ČSSD, a nejhorší bylo odmyslet si jeho prosík u KSČM, ač nejsem antikomunistou. Jediný argument „pro“ byl, že je jedinou alternativou (stejně jako si to myslí Schwarzenberg) proti druhému kolu Zeman/Fischer, ve kterém hodím prázdný lístek. Dlouho se mě toto drželo. Proč bych ale měl jako volič měl dělat kompromisy? Ty ať dělají politici, to je odpovědnost politika, nikoliv voliče. Proč se nechat uhranout výzkumy preferencí a volebními modely? Když se zlo zdá nevyhnutelné, nedovol, aby procházelo skrze tebe, nebo ne? Pokud Dientsbier vytrvá a přispěje k tomu, že ČSSD bude zbavena mafiánství, prospěje této zemi více a za tuto zásluhu bych jej na Hrad volit dokázal. Nyní ne.

 

S ohledem na výše uvedené a upřímné milé překvapení z toho, že nasbírala dostatek hlasů, volím Táňu Fischerovou. Nevolil bych ji jako premiérku, nechtěl bych ji jako ministryni. Nechtěl bych ji v exekutivě. Přes všechny nejasnosti postavení prezidenta v naší zemi mi přijde, že její schopnosti, dosavadní politické zkušenosti, veřejné působení jsou pro reprezentování naší země zcela v pořádku. Je to také jediný kandidát, který – ač za to penalizován – má nenákladnou kampaň založenou na dobrovolnictví, bez PR agentur, režisérů a deníků s podivnými slevami. Bez billboardů. Takového přístupu si vážím, toto je cesta na Hrad. Toto je autentický disent se současným pojetím politiky. Toto je jiná politika, kterou chci podpořit. Zde vidím svou politickou odpovědnost voliče.

 

Flattr this