Ministr Dobeš zve k sociálním nepokojům. I vás!
Po letech jednání a roce intenzivní práce na návrzích změn vysokoškolského sektoru zhodnotila akademická obec práci MŠMT jako odfláknutou. Ministr Dobeš si zhodnocení své práce vyložil jako podněcování k rozvracení státu a padlo to na hlavu rektora UK. Přestože PR komando MŠMT rok ujišťuje občany ČR, že ministr respektuje akademické svobody, tentokrát si prezidentem jmenovaného rektora Václava Hampla pozval na kobereček, což je srovnatelné s tím, kdyby si pozval třeba někoho z ústavního soudu, nebo třeba šéfa veřejnoprávního média.
Počínající protesty jsou ale kritizovány i rozumným způsobem. Část veřejnosti je přesvědčena, že akademici nechtěji žádné změny, jsou proti reformám, a že nenabízejí žádné alternativy. Akademická obec se však o změny sama snaží a alternativy formuluje – obojí je doložitelné. O prvním svědčí například schopnost akademické půdy získávat stále více peněz z grantů, zavádění vnitřních systémů evaluací a v poslední době i audity kvality. A o hledání alternativ svědčí nespočet blogů, diskusí, ale i konkrétních materiálů (třeba Perspektivy dalšího vývoje českého vysokého školství z dílny UK) formulujících možnosti reforem. O času věnovaném připomínkování lajdáckých návrhů věcných záměrů už ani dále mluvit nechci. Akademici toto často dělají místo přeplácených reformátorů z MŠMT ve svém volném čase. Totiž právě proto, že usilují o smysluplnou změnu – nikoliv chaotický světově unikátní experiment po vzoru vládou protlačeného systému hodnocení vědy.
Předně, navzdory současné rétorice, ministr Dobeš a jeho nestálý tým nereformují terciární vzdělávání. I autoři tzv. Bílé knihy terciárního vzdělávání (Matějů, Münich) se veřejně od Dobeše distancují. Z celých reforem díky Dobešovi zbyly jen návrh VŠ zákona a návrh finanční pomoci studentům. Problém vyšších odborných škol, pozice bakalářských programů, přebujelý sektor nekvalitních soukromých VŠ a jiné, to vše nechal ministr ladem. Nazývat snahu dostat politiky a podnikatele (bez jasně daných pravidel) do řízení univerzit a nutit studenty (bez jasně daných pravidel) platit školné reformou terciárního vzdělávání, to chce hodně slušné PR (a tady MŠMT nešetří). Proto akademici protestují. Nejde o reformy, ale o – jak jsme ostatně u MŠMT za Dobeše zvyklí – silou prosazovaný paskvil. Nebo v tom opravdu někdo vidíte systém idejí, ke kterému se tato vláda sama ráda hlásí? Takhle vypadají reformy křesťansky laděné konzervativní vlády rozpočtové odpovědnosti? Kdo takové ideje opravdu podporuje, měl by prostestovat v první řadě. Voliči TOP09 i ODS by to měli svým poslancům jasně říci.
Jakou alternativu vidí a dlouhodobě hlásá podstatná část akademické obce? Zaprvé, dorovnání veřejné podpory školství alespoň na průměr zemí EU. Kde na to vzít? Rozhodně ne ze školného, to by muselo potom být podstatně vyšší než deset tisíc a těžko by bylo odložené. Kdyby ministr Dobeš opravdu stál o budování vzdělanostní společnosti, nenechal by si utéci peníze EU, o které akademici čile soutěží, když MŠMT dokáže soutěže vypsat. Přesvědčil by vládu, že právě v době krize je rozpočtovou prioritou vzdělávání, i na úkor armády. Zvláště v tomto bodě by mohl použít svou schopnost „nasrat se a nenechat sebou pohnout„, ministři Vondra a Kalousek by to jistě ocenili. Navíc, chce-li vláda přesvědčit další generace studentů o tom, že investice do vzdělání je prioritou, měla by se podle toho chovat sama. Kdyby náhodou chtěl pan ministr splnit očekávání přinejmenším části svých voličů, místo školného by podporoval progresivní zdanění, neboť vydělávají-li vysokoškoláci více a roste-li procento VŠ vzdělané populace, bylo by to fér. Ale zmizela by šance bank na nový produkt a klienty…
Ministr však šel jinou cestou, to už víme. V době, kdy politikům nedůvěřuje většina lidí, on je chce do řízení univerzit. Asi proto, že jeho stranu už voliči jako zástupce veřejnosti odmítají, takže jeho politická kariéra se blíží ke konci, a tak akademická může začít. Univerzity by měli řídit také byznysmeni, neboť lidé jako Vít Bárta by pak mohli rozdávat obálky na akademické půdě, aby to mělo aspoň trochu důstojnosti. V zemi, která se působením této vlády propadá mezi nejzkorumpovanější v regionu (a vláda ratingům a žebříčkům velmi naslouchá), je třeba prostě byznysu věřit a pustit jej na novou půdu. Zajímalo by mne, jak vláda přišla na to, že akademici jsou veřejnosti důvěryhodnější ještě méně než ona sama. Studentům tato nedůvěryhodná vláda zvláště pěkně vzkazuje: Rozumu na placení školného máte dost, ale na kontrolování hospodaření vaší VŠ jste ještě rozumní málo – veřejnost vám nevěří. (Ovšem, nezapomeňte se stavit s Karlem na pivo příští volby, na to si snad peníze najdete!)
Aby bylo jasno, pan rektor Hampl nikoho k sociálním nepokojům nevyzval. I kdyby si to přál, dobře ví, velmi dobře ví, že akademici nejsou loutky (to se ale někomu z ABL/VV těžko vysvětluje, chápu) a jeho vyzvání by nejspíše nepřijali, protože jsou celkem konzervativní. Sociální nepokoje jsou tedy výmyslem pana ministra…ale, když už nás pozval, co s tím? Já přijímám, a vy?
Informace o „reformách“ VŠ zde: http://sladek.blog.respekt.ihned.cz/c1-54508190-informace-k-reformam-vs
