Ano, pane ministře
Na rovině obecné působí nepřesvědčivě hned tři věci. Tou první je výběr mikrotémat, ke kterým se čtenář může poměrně elegantní cestou sám vyjádřit. Nemám nic proti tomu, že jsou mu dány přípustné odpovědi Ano/Ne/Nevím a ani mi nevadí limit 160 znaků na vlastní komentář zvolené odpovědi. Co mi vadí je, že nemám možnost mluvit do toho, jaké otázky budou pokládány. Smím se vlastně vyjádřit jen k tomu, co zajímá SZ. Dokáži si představit praktické důvody tohoto omezení, ale přeci jenom mohli PR agenti zkusit vymyslet možnost, jak nechat lidi ovlivnit agendu.
Druhou, po mém soudu největší slabinou mikrotémat, je jejich obecnost. Na této úrovni SZ ničím nepřekvapí a čtenář zná „správnou“ odpověď, aniž by byl nucen přemýšlet. Hned první otázka, před kterou jsem byl postaven zněla: „Jste pro užší spolupráci států Evropské unie v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky?“ Napadlo mne, že když teď řeknu ano, tak k čemu mne to bude zavazovat? Společná armáda? Evropský prezident? Ale hlavně, k jakým konkrétním mikrorozhodnutím to bude zavazovat SZ?
Zelení se často představují jako strana, která je platformou pro různé lidi s různými názory, což je předpoklad diskuse. Jak ale tato různost vypadá v mikrotématech? K této třetí slabině mi dovolte malou statistiku. Zatím jsem viděl devatenáct témat. Ke každému z nich vyjádření šesti kandidátů. Chybí akorát odpověď p. Rabase na to, zda považuje řešení globálních klimatických změn za důležité. I když si odpověď lze díky obecnosti otázky lehce domyslet (kladně by totiž odpověděl i Václav Klaus), odečtu jednu otázku. Máme tedy celkem 113 odpovědí, z toho je rovných sto kladných (cca 88,5 %), záporných je deset (cca 8,5 %) a „nevím“ je uvedeno třikrát (cca 3 %). Dále, z devatenácti otázek panuje 100% shoda v odpovědi celkem čtrnáctkrát, z toho jen jednou je shoda na odpovědi „ne“ (tj. v této jedné otázce – jste pro šrotovné – je hned šedesát procent všech ne). Největší pestrost vykazují názory na snížení věkové hranice pro právo volit. Vypadá to, že SZ nemá moc o čem diskutovat. Tedy mezi sebou. Ale budou naslouchat diskusím lidu? A jak asi slyší na „ne“?
Investovat do školství? Ano…..a ne, pane ministře
Na tento oblíbený obrat pana Humprheyho ze seriálu Jistě, pane ministře jsem si vzpomněl, když mi SZ položila tuto otázku: „Měly by se zvýšit investice do vzdělání?“ Těžko mohu přitakat na tak gramaticky vtipně položenou otázku. Nejsem ekonom, ale investice snad samy sebe nezvyšují. Tento lapsus linguae ale poukazuje na dlouhodobý problém SZ: nejasná politika vědy a vzdělání. Nevíme kdo má do vzdělání investovat, nevíme ani do jakého vzdělání.
Jedna z oblíbených anglických frází zní: „What part of no don’t you understand?“ U Zelených ale nerozumím spíše jejich jednomyslnému požadavku na zvýšení (se) investic do vzdělání. Jejich „ano“ má totiž nejméně dvě části. Odpověď „ano“ ex-ministra Lišky reprezentuje tzv. Bílá kniha terciálního vzdělávání a způsob, jakým její obsah projednával. Zatímco odpověď Jiřiny Šiklové najdeme v publikaci K čemu dnes humanitní vědy. Tuto publikaci vydala FFUK jako svoje „ne“ týmu Ondřeje Lišky, resp. týmu prof. Petra Matějů. Tak kterému „ano“ mám věřit, když to první není proti školnému a vzdělání jedince spojuje hlavně s jeho uplatnitelností na trhu práce, oproti druhému „ano“, které hodnotu vzdělání vnímá zcela jinak? Ostatně, ať čtenář nahlédne do obou zmíněných knih a popřemýšlí nad slučitelností těchto dvou zdánlivě stejných odpovědí.
Přes lapsus linguae jsme se dostali k rozporům SZ v názorech na vzdělání. Teď se ptejme, zda jsou tyto výsledkem střetu dvou koncepcí, či zda jsou projevem nejasnosti v této kapitole. Abychom mohli hovořit o střetu, museli bychom najít ve straně jasné názory a osobnosti, které je prosazují. Program SZ do „eurovoleb“ má 24 stran, z toho tři odstavce o vzdělání a výzkumu. Připomeňme také, jak horkým bramborem pro SZ bylo obsazení ministerského postu na MŠMT. A raději už nevzpomínejme na to, jaké problémy tam způsobila ex-minstryně Kuchtová. Lze soudit, že SZ prostě v otázkách vzdělání nemá vůbec jasno.
Tu by podpořily ještě další věci. Předně se ptejme, proč ex-ministr Liška prosazoval skrze tzv. Bílou knihu terciálního vzdělávání, reformy, které by vedly k posílení moci podnikatelů nad univerzitami, k tomu, aby se vzdělání proměnilo ve službu a student v produkt. Rozuměj mi dobře, čtenáři, já tyto snahy nepovažuji za samy o sobě nelegitimní. Ale vůbec mi neladí s politickou filosofií Zelených, tak jak ji známe z Evropy, ale i z názorů těch, kteří SZ podpořili před volbami. Za všechny prof. Bělohradský. Ale jak si mám vysvětlit, že Ondřej Liška si hned osvojil již léta prosazované názory prof. Petra Matějů (ex Unie Svobody)? Doufám, že to nebylo to jediné, co zrovna bylo po ruce, když po spanilé jízdě své předchůdkyně úřad přebíral. Co si SZ myslí o probíhající reformě vědy a výzkumu a o absurditách spojených s měřením vědeckého výkonu, to jsem se nikde nedočetl.
Diskutujte, ale opravdu!
Platí stále, že velmi vítám snahu SZ využít internet k diskusi. Ale z výše uvedeného nemohu zatím PR akci mikrotémata za diskusi označit. To bych velmi znectil tento žánr. Nicméně, chybami se člověk učí. Pojďte s námi mluvit třeba o tom školství, když už pro nic jiného, tak proto, že odtud rekrutujete valnou část svých příznivců. Pevně věřím, že máte i jinou motivaci.