Duchcov, Varnsdorf, Máj, Chánov – označte, která lokalita se do výčtu nehodí. Ano, je to českobudějovické sídliště Máj. Pozná to na první pohled každý, kdo se tudy jen projde, poznali to i mí přátelé, se kterými jsem se v sobotu 6.7. 2013 zúčastnil pokojného shromáždění tamních obyvatel. Co je udivilo? Integrace lokality do systému MHD, menší než očekávaný počet heren, nezanedbané veřejné prostory. Žádné ubytovny. Prostě něco zcela jiného než v ostravské lokalitě docela přesně popsal David Štverka (MF Dnes, 9.7. 2013).
Protože jsem větší část života strávil na nedalekém sídlišti Vltava, mohl jsem doplnit, že stav lokality se – alespoň, co se týče fyzického vzhledu – notně zlepšil. Mohl jsem potvrdit slova primátora Thomy o aktivitách nedaleko sídlících Salesiánů a jiných terénních pracovníků. Zkrátka, lokalita Máj nezapadá do klasické definice vyloučené lokality, chcete-li ghetta. Rozhodně to není periferie.
A to je právě ono. Periferní už není ani projev druhé strany, totiž těch, kteří se ten samý den účastnili nepovolené demonstrace a pochodu. Tento zjevný projev rasismu (neboť hesla o černých sviních nelze pokládat za nic jiného) je projevem extremizace většinové populace. Když jsem se podíval v Sociologickém datovém archivu (velký dík!) na data z dubnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění, bylo mi to o trochu jasnější.
Co se změnilo, co je stejné v očích veřejnosti? Předně, z časových řad (1997-2013) jasně plyne, že není žádné velké změny, pokud jde o názor na soužití s Romy. Na úrovni ČR jej označuje jako špatné 81-89 % obyvatel, v místě bydliště špatné soužití konstatuje 43-59 % (ovšem od roku 2001 je to 51-59 %). Tady žádná změna, snad jen, ostatně stejně jako u pohledu veřejnosti na migranty, více lidí vidí problémy na úrovni ČR než u sebe v bydlišti. Inu, mediální obraz hraje svou roli. A bohužel, odteď i na sídlišti Máj.
Při bližším pohledu na data se ukazuje to, co se změnilo a kde je kořen problému. Postoj k Romům totiž podstatně souvisí s vlastním hodnocením životní úrovně. A ta se, někdy objektivně, někdy ve vnímání respondenta, změnila k horšímu. Lidé se cítí více pod tlakem a ten projektují do „obvyklých podezřelých“. Toto potvrzuje i fakt, že svolavatel protiromské demonstrace v Duchcově byl sám odsouzen za zneužívání sociálních dávek. Podobný detail je přítomen i ve dva roky starých událostech na Šluknovsku, kde zadrželi dívku v tričku „probuďte Hitlera“. Záhy se ukázalo, že jde o dlouhodobě nezaměstnanou. Tak jako jindy v historii se hledá obětní beránek obecné frustrace. I když se obecně máme tak dobře, jako nikdy v historii.
Co tedy dělat? Z výše uvedeného vyplývá, že chce-li vláda zamezovat extremizaci většinové populace, měla by se více snažit čelit krizi a ne, jako Petr Nečas na Šluknovsku, nabádat Romy, ať více pracují. To je sice možná výchovné, ale problém to evidentně neřeší. Média by měla obezřetněji informovat – například o tom, co se dělo před střetem radikálů s policií informovala podrobněji jen Romea.cz – nikde jinde jsem se nedočetl to, co jsem na setkání občanů sám slyšel a viděl. Účast politiků by také neškodila, ostatně na shromáždění vystoupili i členové Strany zelených (např. Dana Kuchtová), přišel i Daniel Herman z KDU-ČSL.
A konečně, podstatně můžeme přispět i my sami, stačí občas říci ne zjevně rasistickým vtipům a nebo si ověřit, odkud se berou mýty o ledničkách zaplacených sociálkou. Většinové mínění v ČR není radikální, takže za odmítnutí lží a hloupých „vtipů“ nikomu nic nehrozí.
(článek ve zkrácené podobě vyšel 11.7. v MF Dnes)